- akcent, -u m. odb. (gram., metr.) přízvuk, důraz. Akcent (častěji přízvuk) slovný důraz na některé slabice slova, větný na některém slově věty. Také znamení na samohlásce (na př. v řečt. n. ve fr., srbocharv.). D Neodb. důraz neb jakékoliv zvukové zabarvení (modulace, intonace) řeči i hudby. Každé slovo, každý akcent, každé postavení herců se o zkouškách důkladně probéře. Zákr. Oh, člověk musí projít cestou běd, by mohl akcent slovu „matka“ dát. Mach. Vy se nežeňte, pravil pán správci s akcentem dobře uvážené rady. Sova. způsob výslovnosti Po akcentě jsem poznal, že je Němkyně z Prahy. Tyl. D Přen. Tajemné lákání Černého jezera do hlubin jezera má příšerně romantický akcent. Kar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 114
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 114
|