• bydliti ned. (3. pl. bydlí) a bydleti (3. pl. bydlejí) sídliti, obývati, míti příbytek. A tu [po pádu Kyjova] teprv křesťany na západě bydlící pojal strach. Pal. Hrad, na němž bydlel rytíř Milorad. Mácha. Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích. Něm. Pan radní neměl vlastního domu, bydlil v nájmu u soukeníka Javora. Schulz. Bydlí s ním pod jednou střechou. Zey. Přen. V malých chyškách pokoj bydlí. Rub. V útlém, slabém těle bydlil slávy a cti žádostivý duch. Tomíč. Vtip a hloupost vůbec bydlí těsně pospolu jako žloutek s bílkem. Čap. Ch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 189 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 189