- chlapec, -pce m. nedospělý člověk mužského pohlaví, hoch. [Sudička:] Já tomu chlapci [novorozeněti] dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství. Erb. Jan, starší z dvou chlapců, spolehounka zdvihá babičce fěrtoch. Něm. Nemluvně odroste peřince, dítě rodičům a chůvě, chlapec škole. Šmil. Divila se, že takový ne už mladý člověk teskní jako chlapec. D Lid. mladý svobodný muž. Svobodní „chlapci“ na Chodsku nosí žluté koženky. Jir. Švarné dívky hledí spíš na švarné zas chlapce. Sab. Muziky zahrály, chlapci domácí i vetřelí chápali se tanečnic. Hol. D milenec. Když má holka chlapce, tedy k ní večer přijde a volá na ni u okénka, aby mu otevřela. Něm. Ještě se nepodívala [dcerka] do slabikáře, a juž má chlapce. Vrba. D Expr. muž vůbec. Zavolal [vozka] na dělníky, kteří upravovali silnici: „Chlapci, kdo pak mi ty hrušky zas vysbíral?“ R. Svob. Dej těm chlapcům [„trhanům”] tři mázy kořalky! Ner. D Dial. horní chlapec zbojník. Tam [v horách] se stali z nevolných „horní chlapci“, tam byly lesy jejich komory a karpatské „hole“ jejich volná pole. Jir. [Vypravoval]‚ jak jim [valachům] mnohdykráte potýkati se s vlky, a začasté že je i chlapci navštíví a nejpěknější berany odnesou. Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 247
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 247
|