- chybiti dok. udělati chybu, zmýliti se. Chybil jsem, ale chci chybu svou napravit. Rad. I spravedlivý chybí denně sedmkrát. Ner. „Když chybí učený, chybí hodně!“ řekl pan Franc. Rub. Začala, že s tou holkou, myslím, chybila, že je způsobna, ochotna. Jir. D (co) minouti, nezasáhnouti, netrefiti něco. [Vojáci] vystrkují po odstřelu značky, zda střelec trefil či chybil. Marcha. Škoda každé rány, která chybí! Třeb. Srna píská, srnec říje: vystřelili, chybili je. Heyd. Výstřel houkl, ale chybená liška uháněla do selských lesů. Stráž mysl. Kdo může říc’, žes chybil cíle? F. S. Proch. D s cesty sejíti, zblouditi: (koho, co) minouti se s někým, s něčím. Řekloť se nám, že nemůžeme chybiti — a vskutku stáli jsme asi za dvě hodiny u temného vchodu jeskyně. Tyl. Aby sme ho pak byli chybili minuli se s ním. Kram. Chybila jsem cestičku, kde se křižovala. Krás. D Dial. chybilo mi uklouzl jsem. Chybilo mi, nohy mi ujely na hladké slámě a sletěl jsem do parní mlátičky. Baar. D chybiti se (koho, čeho) nezasáhnouti, netrefiti. Chybil se [myslivec] kachny o celý barák Něm. A jak šikovně hází [brambory], nechybil se ani jednou nádoby Baar. D (čeho, s čím, nespr. čím) minouti se. Vždy se cesty chybí, kdo bludičkou je zaveden Krás. Štolba chybil se brodu. Zey. Takovéto nakládání s muži někdy v národu váženými chybilo se dokonce s cílem svým. Pal. Řeči takové nechybily se s oučinkem. Pal. Zřejmě se tento lékař chybil svým povoláním. Nor.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 262
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 262
|