- diplomacie, -e f. polit. soubor praktických nauk, norem a obyčejů, jež se týkají mezinárodních styků státních a zastupování státu ve věcech státních naproti státům cizím; praktická část vědy o právu mezinárodním. Studovati diplomacii. Obeznalý v evropské diplomacii. D praktické umění vyjednávat a upravovat poměry mezinárodní. Válčeno bylo [ve světové válce] zbraněmi, hladem, plyny, diplomacií. Mach. Bývalo v záměrech jeho [Karlových] mnoho diplomacie neb strategie. Pal. Pejor. Augurství, jedním slovem, i v politice dohrává, intrikánství a „diplomacie“ (i diplomacie) jsou politické přežitky. Mas. D soubor úředních osob (diplomatů) zastupujících státy při mezinárodním řízení státním. Tuto ušlechtilou ruku má vysoká aristokracie, diplomacie a salonní dámy. Ner. D stav diplomatický, povolání diplomatické. Je diplomacie snad živnost poctivá? Ner. Věnovati se diplomacii dráze diplomatické. D Přen. obratné, chytré nebo zchytralé jednání s lidmi. Šťastna, že svou diplomacií se s dcerou usmířila. Herrm. Roztrpčovala jej [Voldana] její [Mínina] koketní diplomacie. Hlad.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 87
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 87
|