• donutiti dok. (koho) přinutiti, přiměti, pohnouti někoho k něčemu. Není moci, která by povahu nevěřící dovedla donutiti k víře. Dyk. Její strýc donutil ji k tomu sňatku. Jir. Mladého hospodáře donutili [husaři]‚ aby jim ukazoval cestu k Broumovu. Jir. Donutila ji ještě zůstati. Prav. Přemnozí z honců konali službu svou z donucení. Jir. Jí jako z donucení. Herrm.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 221 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 221