- dopustiti dok. (čemu, zř. čeho, nač) připustiti, přivoliti, svoliti, dovoliti. Nedopustím, aby světla našich kněží stavěna byla pod kbelec. Mach. Ne… tomu nedopustím — to se nesmí státi. Kronb. Nechtěl dopustit svým dětem, aby se učily česky. Jir. Máme se rádi oba a chceme se vzít, jak jen okolnosti dopustí. Herrm. Na to aspoň francouzské dámy nedopustí nikdy! Zákr. Na to neměl syn dopustit. Jir. D nedopustiti na koho, nedati dopustiti zastati se koho, nepřipustiti jeho vinu. Nedopustím na tě, jakobych byl tvůj táta. Rais. Arbes nedal na Alše dopustit. Mach. D (co, o Bohu) způsobiti, aby se něco stalo, nezabrániti tomu, seslati něco. I dopustil Pánbůh na Adama tvrdý sen. Rais. Kdyby Pánbůh dopustil oheň, nedostává se hasícího náčiní. Prav. Když Pánbůh dopustí, i motyka spustí všelicos podivného se přihodí. Přísl. D Zř. (koho) zmrhati, znásilniti. Pan obroční ji [Nánu] dopustil. Šmil. D dopustiti se (čeho) spáchati. Dopustil se velké lehkomyslnosti. Prav. D (o nevdané ženě) dopustiti se souložiti, zapomenouti se, zhřešiti. Od té doby, co se dopustila, žila sama v podruží se svým dítětem. Jir. Lenka Vrbatova se dopustila s Pepíkem Holubovým. Staš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 80
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 80
|