- doufati ned. (co n. čeho, v koho, več, nač) oddávati se naději, činiti si n. míti naději, nadíti se, míti důvěru, s důvěrou očekávati, spoléhati. Pohlédla k němu úzkostně, jako by od něho spásu doufala. Jir. Hrdlička od nové doby snášelivé a osvícené doufá nové léto i pro rozkvět našeho jazyka. J. Vlč. Polož na jednu váhu všechny nepříjemnosti, na druhou všechen zisk, jejž do svého poslancování doufáš. Staš. U babičky doufala zajisté lepšího vděku za svou novinku. Herb. Kurfiřt byl se totiž znovu uchýlil s žádostmi svými k císaři, od něhož jediné mohl doufati pomoci. Pekárek. Pevně jsem doufal v tebe, Hospodine. Erb. Doufám na věčnou spásu hříšné svojí duše. Vrch. Zítra povím vám, zda doufat na mou pomoc můžete. Zey. Ti všichni doufali v rychlé a správné vyřízení své žádosti. V. Mrš. V Boha doufej, a sám foukej. Přísl. Doufám, že náš obchod vydaří se skvěle. Čech.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 571
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 571
|