- dovoliti dok. (co, koho) dáti svolení, souhlas, dopustiti, nebrániti. Ale dovolte mně prve otázku. Jir. Nedovolili by Andulku s námi, paní Kulichová nenechali by jíti? Herrm. Dovolil střílet zvěř. Jir. Dovolil, abych tě navštívil. Jir. Jeho útlocit nedovolil, aby její pomoc přijal. Svět. Jako zdvořilostní fráze. Dovolte, že tentokráte s vámi nesouhlasím promiňte. Jir. K označení odporu, obrany.„No, dovol!“ vybuchl Bouďa to snad ne. Čap. Ch. Dovol, Máry, co pak je děvečka má kamarádka, abych se s ní hašteřila co si to myslíš? Šim. D dovoliti se požádati o dovolení, vzíti si dovolení. Dovolil se, smí-li se častěji poptat písemně po jejím zdraví. R. Svob. Nerad vídal [profesor]‚ když jsme se přišli dovolit do divadla nebo domů. Rais. D dovoliti si (co) troufati si, odvážiti se. Bezpochyby si někdo od „Vokatých“ dovolil se mnou špatný žert. Čech. Martin byl jeho miláček a směl si všecko dovoliti. Prav. D dopřáti si. Kdo na to má, ať si to dovolí. Lier. Ten luxus, vydržovati si velké básníky, nemůžeme si brzy dovoliti. Vrch.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 540
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 540
|