- dovolovati ned. k dovoliti; dávati svolení, souhlas, připouštěti. Kázeňský řád to nedovoluje. D dovolovati se (koho, u koho) vyprošovati si dovolení. Marianna dovolovala se [matky]‚ aby směla odejít do zahrady. R. Svob. D žádati o volno, o dovolenou. Obžalovaný pochopil, že se to [soud] zase neskončí, že bude musit dovolovat se u hospodáře, zjednávat za sebe zástupce. Baar. D dovolovati si (co) opovažovati se, překročovati obvyklou, slušnou míru. Márinku k sobě [Vrána] tiskl a dovoloval si s ní všecko možné. Svob. D Ve zdvořilostní frázi. Jasnosti, dovoluji si varovat. Jir. X. Y. dovoluje si oznámiti, že bude povýšen na doktora veškerého lékařství.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 263
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 263
|