- dusiti ned. (příč. min. trp. dušen) (koho) tlumiti, zastavovati dýchání někomu, zbavovati dechu někoho, brániti dýchání něčímu. Na prsou jej dusí a svírá, poněvadž v sobě dech ztajoval. Preis. To mne to dusí: nevíš nějaký prostředek, abych si moh’ pořádně odkašlat? Paleč. Kouř dusí Studýnkovou. A. Mrš. Panské dvory prý hoří, panští úředníci prý se dusí ve plamenech. Třeb. Vtom se počal kašlem dusiti. Jir. Plakati nemohl, hrdlo se mu zúžilo, jakoby se dusil. Herb. Já se dusil smíchy. Paleč. D tlumiti, přemáhati, utajovati, potlačovati, tísniti. Houfy hasičů dusí zbytky požáru. Ner. Temné páry oheň dusily. Zey. Oheň dusil se dýmem. Durd. Dusily se chudinky [květinky] v tom plevelu. Baar. Semknuv rty dusil pláč. Rais. Dusila v sobě smích. Zey. „Vstaň!“ pravil Ctirad hlasem dušeným. Zey. Pocit sklíčenosti stahoval hrdla: myšlenky se dusily pod těžkým břemenem. Staš. Dusilyť koberce každý ohlas jejich kroků. Just. Kroky se dusily na těžkých kobercích. Merh. Pohnutí dusilo slova Kopulentova. Dyk. Censura dusila každé slovo. Zel. Zdála se jej malá, úzká a blátivá jeho rodná víska dusiti. Kun. Dusil ji [lidovost] úzkoprsý liberalism národohospodářský. Mas. Společnost [železářská] dusila se ve vlastním tuku měla příliš velké zisky. Naše d. Patrně ji tajemství to dusilo. Staš. Vyrostla [planá hruška] nade všecky [stromy] a dusila ešče aji druhé stromy. Herb. Přen. Hledal [Zilvar] východisko z tohoto dusícího hovoru trapného. Vach. D pozvolna vařiti v přiklopené nádobě maso, zeleninu a p. ve vlastní šťávě. Poručil jsem pro nemocnou připravit polívku do hrnka a dušené ovoce. Kosm. Kapusta se v kotli uzamčena ve své šťávě dusí. Krás. D Dial. trkati. Pouštívali černou „lysku“ zlou, která dusila (trkala). Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 590
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 590
|