- elektron, -u m. 1. arch. slitina zlata a stříbra. Bledožluté klasy jako z elektronu, ušlechtilé té smíšeniny zlata a stříbra, vlnily se v bohatém osvětlení. Zey.
- elektron, -u m. 2. jantar. Tu [v klenotnici] zlato, stříbro, perly, elektron, tu vzácné kamy ohněm sršící. Vrch.
- elektron, -u m. 3. fys. nejmenší částice elektřiny, atom záporné elektřiny. Ze žhavého středu země vychází v kosmickém tanci elektronů druhé slunce, kníže noci, elektřina. Maj. Já, trpící člověk a básník, stěží jen elektron atomu buňky Vesmíru. Wojk.
- elektron, -u m. 4. tech. slitina hořčíku s malým množstvím jiných kovů.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 86
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 86
|