• extra adv. lid. zvlášť, odděleně. Já bych, prosím, přišel třá extra. Jir. Ne, že by mě to nějak extra pálilo, co pak je mně do toho. Herrm.
  • extra adj. neskl. zvláštní. Inženýři měli za krámkem svůj extra pokojíček, „vinárna“ bylo na dvéřích jeho napsáno. Baar. Ten musí mít všude a vždycky něco extra. Baar. Já to cítil, že jsem něco extra zvláštního. Paleč. Ale Mařena? To je extra kapitola sama pro sebe. Mah. Lid. bývá skládáno se substantivy n. adjektivy, na př. extrapokoj (Klost.), extrapřídavek (Ner.), extraseminář (Čap. Ch.), extrastarost (Čap. Ch.), extrastůl stůl pro sebe (Kosm.), extramoderní (Ben.).