- fronta, -y f. průčelí, přední strana budovy. Jal se kresliti frontu kostelní. Svob. D také jiná strana budovy hledící do volného prostranství. Zář jeho [slunce] padala na zadní frontu budovy tovární. Šim. D souvislá průčelí řady domů. Protější fronta ulice byla neosvětlena. Arb. D Voj. u vojska rozvinutého v šíř přední jeho strana; bitevní čára; bojiště; souhrn opevnění na některém úseku hranic n. na úseku pevnosti. Jedenadvacet mužů stálo před frontou. Svob. Je-li komandováno změnit krok, změní krok, a změnit frontu, změní frontu. Mach. Ruská fronta se hroutila. Dyk. Přicházeli vojáci z front. A. Mrš. Přen. Vyhráli jsme to [staří úředníci] na celé frontě úplně, naprosto. Olb. D řada vůbec, uspořádaná skupina. Dlouhá fronta hochů a bab řada. Durd. Nekonečná fronta povozů. V. Mrš. Obecenstvu, zvyklému státi [za války] celé noci na frontách, nebudou tyto [noční hodiny] ani novinkou ani závadou. Mach. D obranná n. útočná skupina stoupenců jistého směru (v politice, umění a p.); směr, názory, snahy těchto skupin. Je jasno, že můj výrok směřuje na dvě fronty: na t. zv. socialistickou, i na t. zv. nesocialistickou. Dyk. Zaujetí pevných posic na frontě mezi polbyrem a jeho odpůrci. Naše d. Zřejmo, že se novoklassicismus tváří výbojně hned na několik front. Sez. D Meteor. rozhraní teplého a chladnějšího vzduchu.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 448
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 448
|