• halenka, -y f. zdrob. k halena, obyč. horní pohodlná část ženského oděvu, nesešitá se sukní, zhotovená zprav. z lehčí látky, bluza. Dívka se šátečkem na hlavě, v polohedvábné halence. Rais. Slečna Dodla koupila Anně černou halenku, bílou zástěru. Olb. Postavy šohajů v bílých halenkách stavěly se před portálem. A. Mrš.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 53 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 53