- harfa, -y f. trojúhelníkový hudební nástroj s nestejně dlouhými strunami, na nějž se drnká oběma rukama. Temnou nocí zvuk stříbrný harfy zněl. Mácha. Táta byl pašerák a máma chodila s harfou. Jir. Lid. Pane — víme, jak s tou harfou! jak si počínat. Štech. Přen. Mácha jest básník — avšak předce bych rád temné zvuky jeho harfy jinák slyšel zvučeti jeho verše. Tyl. Potom udeřil bohatýrsky do strun své obehrané harfy — a tu teprve se nesl jeho řečnický výkon až k mezi nepravděpodobnosti. Vrba. D Aeolova harfa strunový nástroj rozezvučovaný větrem. Hosp. sýrařská harfa nářadí na drobení sýřeniny. Tech. (v cihlářství) sklopný rám s několika napjatými dráty na odřezávání hlíny. Žel. harfa kolejová skupina souběžných kolejí tvořících jeden svazek.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255
|