- hluk, -u m. směsice neurčitých zvuků, hřmot. Nastal velký shon a hluk po celém zámku, hosté přijížděli a všude se přípravy k zasnoubení strojily. Něm. Venku na dvoře se strhl hluk. Jir. Hluk lidských hlasů a bukot dobytčí splývaly v jediný hučivý proud. Rais. D ruch, rozruch, nápadnost, okázalost. Dobro vládne nade všecken zpozdilý hluk světa a jeho dějin. Podl. Hluk, který se o methodu [globální] rozvířil. Přít. Vzdejte se řeholního slibu, postarám se o propuštění z kláštera bez hluku. Havlasa. Nežádám nic, než abys vlivem svým opatrně a bez hluku v kruzích tobě přístupných působil nenápadně. Šmil. Lid. Však on dělal hluky a fuky, jako by tu široko daleko byl jediná vrchnost. Vlč. D Arch. skupina (zvl. vojenská), tlupa, zástup. Jednotlivé hluky jízdních i pěších žoldnéřův. Klicp. Jezdci div že nevrazili do hluku, jenž stál před branou. Třeb. Četný hluk nově přibylých poutníků ubírá se kolem. Třeb. V. t. hluky.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 502
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 502
|