- hoch, -a m. nedospělý člověk mužského pohlaví, chlapec. V levém [šiku]‚ hledíc ode dveří, sedala [ve škole] děvčata, v pravém hoši. Jir. D důvěrně pojmenování n. oslovení milých osob mužských. Ten hoch není ani po nebožtíkovi, ani po mně syn. Jir. [Tchyně o zeti:] Ten můj hoch tuze rád spí. Něm. Stařenka povídala [manželovi]: „Stárnu, hochu.“ Rais. „Hoši, císař bude míti radost,“ zvolal vůdce [k vojákům]. Kou. [Farář ke kantorovi:] Mám ti starost, hochu. Jir. D milenec. „Nech, můj hochu, těch svých písní!“ ondy milá pošeptala. Slád. Holka bez hocha, ryba bez vody. Pořek. D ostrý hoch veselý chlapík, kumpán. U professorův platil Josef za kvítko z čertovy zahrádky, u lidí lehkovážných za ostrého hocha. Šmil. Nejsou zde ostří hoši, kteří jindy mžikem vytáčejí máz nebo dva. Lum. Jizba byla plna hochů z mokré čtvrti pijáků, mazavků. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 359
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 359
|