- hovado, -a n. dobytče, dobytek, zvl. hovězí. Vždycky srdečně se chovala k lidu i k tomu němému hovadu. Něm. Když jsem dřela jako to hovado, tak mě [synové] měli. R. Svob. Osel mezi všemi hovady ušima může nejvíce hejbati. Ner. Zbude-li ti kousek od oběda, dej jej žebrákovi: žebrák je člověk a pes je hovado. Kosm. Může vás na místě skolit [zloděj]‚ to jsú chlapi jako hovada suroví, necitelní. Něm. Ať mne čert vezme, pakli to hovado [klisna] dnes všecky hnáty nepoláme! Svát. D nadávka hlupákovi n. člověku surovému, necitelnému. A já, hovado starý, měl předloni tolik strachu z republiky hlupák. Olb. Vzácný pán mi říká mudrc, ale já jsem praobyčejné hovado hlupák. Svob. „Hovada!“ vykřikl jeden ze žoldnéřů surovci. Byl to hlas ošklivosti a vzteku nad tím zvířecím činem [Uhrů]. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 218
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 218
|