- hrad, -u m. starověké a středověké opevněné sídlo, obyč. panovnické n. šlechtické. Zřím pyšné hrady, města středověká. Čech. Tam na vrchu, to je Potštejn, to jest ten starý, rozbořený hrad. Jir. Hrad Davidův, hrad sionský. Hrad pražský. Kdykoli šel [seminarista] „na hrad“ akolytovat, zastavil se vždy před fontanou sv. Jiří na Hradčany. Baar. Politika Hradu presidenta a jeho rádců. Vždyť jsme měli stodolu jako hrad velkou, výstavnou. Rais. Přen. Národní listy chtěl [J. Grégr] míti tvrdým hradem české národní myšlenky záštitou. Hol. Ty [Bůh] jsi moje spása, hrad můj nedobytný. Erb. Já na svou víru v krále stavěl hrady. Jan. Stavěli si větrné hrady dělali si naději. Vrba. Vzdušné hrady bouře kácí. Heyd. Nadějí klamných rozbořené hrady. Vrch. Geogr. v místních názvech. Nové Hrady, Staré Hrady. D Mysl. Na zimu [ondatra] si v mělkých rybnících na okraji staví „hrady“ z rákosí a hrubých travin. A. Dyk. D hrady, -ů pl. bouřkový oblak. Blížící se černé hrady pohltily měsíc. Podl. Nad svatou Markytou vylézaly již od samého poledne tmavé, zlověstné hrady. Třeb. Nové hrady mračen přihnaly se zdálí a hustý liják rozpustily. Rais.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 474
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 474
|