- hradba, -y f. voj. opevnění. V pravo [na hradě] vysoká hradba, v ní tu a tam střílna. Jir. Za hradem táhly se zděné hradby. Jir. Mariánské hradby [v Praze]. Vozová hradba vozový šik, vozový tábor, taktický útvar husitský. D ohrazení, ohrada, plot. Kolem hřbitovní hradby rozdělali ohně. Třeb. Zašel za prkennou hradbu [v chlévě]. Rais. Plot, na Sedlčansku také „hradba“, bývá „ostávkový“. Jir. Přen. Posvátný ten prapor pilně střeží neprostupná hradba statných těl. Čech. Za hradem k východu vyvstávala hradba hor. Jir. Silou této objektivnosti dobývá [B. Němcová] poslední hradby, která se umělci staví do cesty. V. Mrš. „Muž musí míti odvahu!“ znělo opět z rozkošné hradby rtů. Štech. [Na obloze] vyvstávaly hrozivé hradby černých těžkých mračen. Vl. Černý.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 461
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 461
|