- hranice, -e f. narovnaná hromada předmětů, obyč. dříví. V lese narovnány stály hranice dříví. R. Svob. Pod pilou vyrovnána byla v hranicích prkna. Schulz. Z materiálu takto získaného [přepadením kavárny] nakupena hranice mezi kolejemi tramwaye barikáda. Dyk. [Na šicím stolku] ležela vyrovnaná hranice kapesníků. Rais. V dálce dohasíná plamen svatojanské hranice. A. Mrš. Odlesk hranice, na nížto skonal umučený Hus. Bozd. Tech. trámoví ve věži, na němž je zavěšen zvon. Horn. vrstva dřeva n. kamenů k podepření stropu chodeb, hráň. Mlyn. trámová kostra u složení starých mlýnů. D hranice, -nic f. pomn. (řidč. sg.) pomezní čára, pomezní pruh oddělující od sebe oblasti nebo celky zeměpisné (státy, země, kraje, katastry a p.). Babička bydlela v pohorské vesničce, na Slezských hranicích. Něm. Letem spějeme k ruské hranici. Hol. Kdo se chtěl habilitovat, musil odcházet vzdělat se odborně za hranice do ciziny. Herb. Ostravice proudí na hranicích moravsko-slezských. Bezr. [Horní tok Moravy] tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Čechami. Jir. Po mnohá léta byla hranice pole, jak vy pravíte. Rais. Státní, zemské, národnostní, jazykové, správní, obecní atd. hranice. Hist. Vojenská Hranice bývalé pohraniční území v již. a jihových. části císařství Rakouského spravované vojensky. D hranice, -e f. sg. n. pomn. vůbec rozhraní mezi dvěma věcmi, ohraničení, mez něčeho. Hranice mezi štěstím a neštěstím, mezi svobodou a nesvobodou jsou velmi pohyblivé. Herb. Neměla [noc a den] pro něho [karbaníka] žádných hranic nebylo mezi nimi rozdílu. Hál. Hranice mezi spolehlivou příčetnosti a skutečnou nepříčetností je široká. Lier. [Katecheta] mě odkázal do hranic žáka šesté gymnasiální třídy. Mach. Pohrdání bez meze a bez hranice nesmírné, neobmezené. Zey. Žádáme od kamene, aby mluvil, zapomínáme na hranici možnosti. Ner. Překročiti hranici opilosti dovolené. Vanč. Není spodní hranice pro klesání míry úrokové? Ath.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 757
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 757
|