- hudba, -y f. umění tvořící svá díla z tónů. Hudba lidová, umělá, vážná, veselá. Hudba církevní, světská. Hudba dramatická, koncertní, komorní; instrumentální, vokální. Hudba absolutní, programní. Hudba jednohlasá, vícehlasá; homofonní, polyfonní. Přen. Hudba budoucnosti něco krásného, co leží v daleké budoucnosti. D hra na hudební nástroj. V krčmě zazní skočná hudba. Bezr. Přen. Po pekelné hudbě šrapnelů a strojních pušek v zákopech bylo tak nezvyklé ticho. Leg. D hudební skladba, doprovod. Následuje 8 písní od Crhy, Vlčka a j. s hudbou od Frimla, Pivody. Ner. D Arch. hudebniny. Beethoven si stěžuje, že při vyhledávání hudby ve Vídni setkal se s jakýmsi odporem u vrchního hofmistra. Smet. D hudebnost, melodičnost, libozvuk. Pro hudbu slova nemá [básník] valného smyslu. Kar. Kochal se hudbou jejího hlasu. Zey. D sbor hudebníků, kapela. Za jezdci stála hudba náchodská. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 563
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 563
|