- jiskra, -y f. světélkující částečka rozžhavené hmoty. Zalívá [babička] jiskry v kamnech. Něm. Jiskra padla pod koníčkem. Čel. Hvězdy se třepetaly jako bílé jiskry. Ner. Oči jako jiskry. Svět. Co chvíli jako jiskra rozletěla se nějaká zpráva. Jir. To bylo takové čiperné děvče jako jiskra hbité, čilé. Baar. Z malé jiskry velký oheň bývá z malých příčin velké následky. Přísl. El. tech. světelný úkaz, jímž se vyrovnává elektrické napětí v plynném prostředí. D světelný záblesk podobný jiskře. Před jiskrou granátů svůj lesk by ztratila i krev. Heyd. Nalil vína, povznesl číši proti světlu, zkoumaje jiskru. Herrm. [Sníh] při zapadajícím slunci svítil bílými jiskrami. Zrak plný jiskry živého lesku. Jir. Z očí mu sršely jiskry hněvu. Šmil. D o něčem zárodečném, podnětném, schopnem vzrůstu. Časem svitla Chodům jiskra naděje. Jir. Tma, bez jiskry jasné myšlénky, rozprostírala se mu v mozku. Pfleg. V tom hochu spočívá jiskra božského umění! Něm. [Vzdělání] nenahradí boží jiskru tvůrčí síly. V. Mrš. D duševní čilost, bystrost, důvtip, rozum. To [pití] mu [Thamovi] dávalo o představení jiskru. Jir. Není v nich [hovorech] oné jiskry, která by jej byla oblažila. Jir. Všecko [v naší literatuře] jako z Hovězí Lhoty: těžkopádné, bez jiskry, bez espritu. Šal. Viděl lid tupý, zubožený. Z těchto lidí nevykřesal by jiskry. Herb. D něco zbývajícího, již velmi nepatrného. Není ještě všechno ztraceno, pakli že zachoval [člověk] v duši své jenom jiskru lásky. Havl. Chodili s tváří chladnou, ni jiskry soucitu nejevící. Jir. To jí bylo na čas útěchou, ale pak i tato jiskra jí uhasla. Jir. Dial. špetka, trocha. Nemáme v domě ani prášku bílé mouky, ani jiskry másla. Kosm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 844
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 844
|