• jmenovatel, -e m. mat. část zlomku (pod zlomkovou čarou) udávající, na kolik dílů byl celek rozdělen. Uvésti na společného jmenovatele. D vyjadřovatel, označovatel. Peníze jsou jmenovatelem hodnoty, to jest významu, který nějaký statek pro nás má. Dobiáš. Ve Václavu II. pojímá [dramatik] jednotlivce jako jmenovatele a ztělesněnce momentu světově vývojového. Šal.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 55 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 55