- kazatel, -e m. duchovní, který koná kázání, má za úkol kázati. Při tom byl [P. Vacek] výmluvný kazatel, jenž uměl v kostele rozebrati. Herb. Nový kaplan okrouhelský byl kazatel rozený. Třeb. Dvorní, synodální kazatel. Jan Hus, mistr svobodných umění, kazatel v Betlemské kapli. Tyl. [Narciska] před ním jako kazatel stála. Něm. D název duchovního v některých církvích evangelických. Otec jeho [Šafaříka] byl evangelickým kazatelem téže obce. Ner. D Bibl. Kazatel starozákonní kniha Ekklesiastes. D Expr. člověk rád vykládající, poučující, domlouvající. „Všiml jste si, jak mi dnes domlouvali [příbuzní]?“ „Ano, porozuměl jsem — což o to, kazatelé se vždy najdou.“ Svob. Povídala mu [žena]: „Jdi radši zcedit bandory, kazateli!“Rais. D Zool. pták z čeledi medossavek, Myzantha, medossavka bělouchá, poë.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 165
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 165
|