- kde adv. táz., jímž se mluvící táže po místě, na němž něco je nebo se děje, na kterém místě; dial. také po místě, na které něco směřuje, kam. Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?! Erb. Kdepak máte maminku? Něm. Kde jsi chodilo, děvče? Šmil. Vidí všude, kde a kdo co dělá. Něm. Už nevím, kdy a kde jsem slyšel jednou vypravovat pověsť. Bezr. Nevím, kde mi hlava stojí. Us. Dial. Optal se ženy tiše: „Tak, kde ideš?“ Merh. Kde ho tam čerti nosili? Čap. Ch. D v některých případech uvozuje otázku po způsobu, jak. Jeník! Kde ses tady vzal? Sab. Ty jsi tu? Kde pak jsi se tu jenom vzala? Baar. Kde se tu bereš? Us. Kde se vzal, tu se vzal, stojí náhle před Cimburou voják. Baar. [Láska] je jako rtuť — kde se vezme, tu se vezme. Svob. Bába nemohla se vynadivit, „kde prý to dívčí všecko tak ví“. Něm. D uvozuje věty zvolací vyjadřující důrazné popření něčeho. Kde bych já si kdy byla pomyslila, že on jednou bude takhle mluvit. Rais. Kde bych já mohl nosit takovej panskej háb? Herb. D vyjadřuje samo odmítnutí něčeho (zvl. ve spojení ale kde). „Tady, se mi zdá, pršelo? tázal se průvodce.“ „Ale kde, ani nekráplo!“ Rais. „Dostáváte za ni plat?“ „Ale kde? Nic.“ R. Svob. Podob. kdepak, i kdepak, ale kdepak. Pepička nebyla s novinkami ještě u dna, kdepak. Šrám. „Snad přisahala, že nic nepoví!“ „Kdepak! To ne! To ne! Ani pomyšlení! Svob. „Nezemřu?“ „Kdepak! Žít budete a vesele!“ Til. „To jsi měla letos nový [klobouk]?“ „I kde pak.“Rais. Myslíte, že oposice to pochopila a využitkovala? Ale kde pak. Čas. D adv. zájm. neurč. někde. Procitlo-li kde povědomí národnosti, stalo se to ne skrze školy, ale navzdory působení jejich. Pal. Jestliže kde byly povahy, v nichž každičká vlastnosť pravý, český drahokam: pod šindelovou střechou zdejšího dvorce nalézali takových současníci pravidlem. Třeb. Kočí spustil historii za historií, jak kde kdo žida napálil, koho kde žid ošidil. Rais. Ráno časně byl pokoj slečnin prázdný. Nenašli ji tam, ani kde jinde. R. Svob. Ohlas bouře, strašněji nežli kde jinde tu rachotící. Jir. D adv. vztaž. vyjadřuje vztah své věty k místu, na němž se něco děje. To již bylo od jakživa: kde pán dostane jednu ránu, sedlák utrží dvě a tři. Hol. Kde tak milostný soudce, tam je radost býti hříšníkem. Rub. Kleofáš bydlel na plácku, kde stojí panský mlýn. Šmil. Odpovídal poodcházeje stranou, kde pod úzkým modřínem ležela tykvová lahvice. Mácha. Vše mu všude překáží, kde dřív chválil, nyní ostře káře. Jan. Nerad odpouštěl, kde mohl se mstíti. Šmil. Dělala ještě jiné ošklivé věci, kde se nemohla vymluvit, že je to náhodou, přistihl-li ji při nich. Svět. Začal ždímati do své kapsy, kde mohl, pečoval o tajný zisk. Herb. Nebýval jsem sám, který zhltal, kde co bylo. Herrm. Panství bylo zavázáno tolik a tolik vojáků dodati, a proto jich páni nachytali, kde se dalo. Herb. Zajíc být musil, vem’ kde vem’. Vrba. Ber kde ber. Us. D Zř. vyjadřuje vztah své věty k době, v které se něco děje, kdy. Děti těšily se od rána až do té chvíle, kde babička vzavši vřetánko, na cestu se vydala. Něm. Jistě přijdou dnové, kde jen s úctou zaznívati bude tvé jméno po vlastech svatováclavských. Šmil. Bylo to v letech, kde idea svobody znova se probouzela. Podl. D sp. kniž. zř. vyjadřuje adversativní poměr věty, kterou uvozuje, k větě hlavní, kdežto. Tím větší láskou srdce hárá k tobě, že tak jsi chudá v listů prosté zdobě, kde koruna tvým sestrám svítí zlatá. Čech. Tvé hříšné ruky bych se měl dotknouti, kde její čistá pravice již co majetek můj v rukou mých spočívala? Svět. D kde se zájmeny tázacími vyjadřuje všeobecnost: kde kdo, kde který, kde jaký (ps. též kdekdo, kdekterý, kdejaký) každý, kde co (kdeco) všechno. Kde kdo smeká, zraky všech upírají se na smuteční vůz. Jir. Kdekdo musí pomáhat a i ty, moje děvče. Til. Šofér mrzutě kde koho odbýval. Jah. [Dívka] okouzluje kdekoho. Svob. „K nám do stavení se nedostane,“ říkala kde komu. Rais. Celý svět ví, že ho ta ženská podvádí kde s kým. K. Čap. Své vnitřní sváry snažil se před kdekým ukrýti. Svob. Sehnala kde jakou židli a stoličku. Maj. Všímala si kdejaké maličkosti. Herb. Líčí na kde jakého mladíka. Jah. Není zvykem, aby plnomocník Jeho Veličenstva kdejaké osobě ukazoval své listiny kterékoli, všelijaké. Dur. Povinnost nelze zaměňovat kde-jakými ohledy! lecjakými. Sez. Ty Vilímku, neobjímej kde kterého psa, některý je zlý, kousl by tě. Něm. Po růženci si vzpomněl na kde kterou modlitbu. Klost. Stará mlynářka sháněla kde co, jen aby hosta jak náleží uctila. Jir. Od malička povaluje se takový chlapec v domě, upotřebuje se kde k čemu. Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 741
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 741
|