- kdokoli(v), kdožkoli(v) (poněkud zast. kdokolivěk, kdožkolivěk, zast. kdo(ž)… koli) zájm. neurč. neurčitá, jakákoliv osoba. [Ze školky] dával sousedům omlády a štěpy, ať přišel kdokoliv. Herb. Ani slovy bych nedovedl sejmouti část tíhy s kohokoliv s nikoho. K. Čap. Zavazují se [páni] sobě vespolek ku pomoci proti všem, kdožby kohožkoli z nich mimo právo v zemi utisknouti chtěli. Pal. Stěny jeho příbytku tísnily jej více na zdraví než kohokoliv jiného. Šmil. [Básník chce se cítit bytostí zcela normální]‚ jako kdokolivěk z ulice. Kar. Kdo jsi ty koli, kam se ubíráš nyní pod večerem? Erb. Člověče! kdož jsi kolivěk —. Jir. D zájm. neurčité vztaž. Kdokoli přišel na štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti. Něm. Kdožkoli Antoše Jírovce jednou spatřil, pamatoval si ho na věky. Svět. Voral, s kýmkoli teď mluvíval, o tom myslil, nepozoruje-li, co se v něm děje. Rais. Kdožkoliv se na ulicích potkávali, tiskli si radostně ruce. Tyl. D Pejor. leckdo, lecjaký člověk. [Třeba přísné a svědomité přehlídky]‚ aby prazbytečným uznáváním kohokoli nebyla vyvolána nedbalost, chybný náhled, zkázyplná prostřednost lecjakého chatrného spisovatele. Ner. Dnes ku zábavě kohokoli nesáhnu k péru — chci jen žít. Vrch.
|
Zobrazeny karty 1-41 z celkem 41
Zobrazeny karty 1-41 z celkem 41
|