- kel, klu m. 1. značné vyvinutý špičák některých ssavců (hrocha, mrože, kance; u slona řezáky). Hřbet jeho [kance] ježil se, kly blýskaly se pěnou krvavou. Zey. Zlato září ve klech slonů indických. Mach. Jeho dlouhé bílé kníry zachvěly se jako kly podrážděného mrože. Čap. Ch. Zrak se kalí číms osudným, co v mozek klem se vtíná. Bor.
- kel, klu m. 2. zárodek v rostlinném semenu, klíček, embryo. Rozum [byl] takořka obalen v náboženství, jak kel v zrnu. Klác. Přen. V duši zdravý nadšení kel vězí. Šmil.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 128
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 128
|