- kladka, -y f. 1. slabší kláda, slabší břevno. Vorek ze slabých kladek. Rozl. Prostá brána; dvě vysoké, sloupové klády, nahoře jsou spojeny kladkou, zapuštěnou [do nich] jednou hranou svou. Ner. Uzamkla vrata, založila je kladkou dřevěnou příčnou závorou. Jan. Bylo viděti dvéře do jiných místností, velikými trámci či kladkami na příč zatarasené. Čech. Vejměník se večer šel ještě podívat, jestli chlívek zavřeli na „kladku“. Jah. Nejraději by i hřbitovní vchody byl kladkou opatřil [kostelník]. Nov. Přen. Pročež ústa na kladku a jazyk za zuby! mlčet! Ehrenb. Dial. kus dřeva zavěšovaný zvířatům na krk, aby neběhala. V. t. klatka.
- kladka, -y f. 2. kotouč volně otáčivý kolem své osy, na obvodu hladký n. se žlábkem pro lano (řetěz), součást strojů. Trakaře [při vožení mrvy do příkrého pole] byly spojeny provazem, jenž nahoře byl veden přes kladku, takže ten, kdo sjížděl, znamenitě pomáhal vytahovati trakař naložený. Rais. Přivázali mu [doktoři] ruku na jakési silné plátěné pruhy a přes kladku provaz zatěžili závažími, jež ruku vypřimovala. Nor. Lano přehozeno znova přes kladku beranidla, trojnohého vysokého to stojanu. Čap. Ch. Fys. kladka volná, kladka pevná. El. tech. kladka trolejová sběrač proudu z troleje v podobě páky s kladkou (na př. u tramvaje). Porculánový n. skleněný isolátor k upevnění vodiče (v podobě kladky).
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 136
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 136
|