- klient, -a m. hist. v starověkém Římě člověk požívající za jisté služby ochrany mocného patricije, chráněnec, svěřenec; ve středověku politický chráněnec. Ochranná moc pánů nad klienty u Gallův podobným spůsobem jako u Římanů byla zavedena. Voc. Již při prvním náběhu Jindřicha IV. o ovládnutí vévodství krakovského česká politika se jala obírati otázkou, jak by mohla zkřížiti přílišnou rozpínavost někdejšího vratislavského klienta Přemysla II. Otakara. Šus. D člověk zastupovaný právním zástupcem v právních věcech; zákazník peněžních ústavů (komitent); zř. lékařův pacient a zákazník vůbec. Já tak v porotních síních slýchal advokáty hájit svoje klienty. V. Mrš. Každý koncipient, který od Havrdy odcházel — zřizuje vlastní kancelář — odloudil mu něco klientů. Herrm. Přijala vás na vysoké pojištění společnost, která vysílá na prohlídku svých klientů tři lékaře. Herrm. Krátký škrtal zlostně pérem po arších silného lepenkového papíru, do nichž byly vepsány zprávy týkající se klientů bankovních. Hlad. Právě jistota a dovednosť, s kterou vykonával [chirurg] operace druhu nejtěžšího, získala mu mnoho ctitelů, mnoho klientů. Kun. Mydlí [masér] údy a dlaněmi a palci zpracovává bolavá místa na tělech svých klientů. A. Mrš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 82
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 82
|