- klobouk, -u m. u mužů pokrývka hlavy z tužší látky (plsti, slámy a p.) se střechou; u žen jakákoli tužší pokrývka hlavy. I pod ošumělým kloboukem moudrá hlava bývá. Přísl. Husté vlasy hrnuly se zpod klobouka. Šmil. Klobouk měl hluboko do očí vtlačený. Štěp. [Služka:] Já teď budu nosit klobouky. Baar. Měla klobouk jako slepičí kukaň. Jir. Každý, kdo mimo jde, snímá před ním klobouk uctivě ho pozdravuje. Šmil. [Člověk zdvořilý] div kloboukem svým nezametl chodníku přede mnou. Kam. Tvrdý, černý klobouk s dírkou. V. Mrš. Měkký, plstěný, slaměný klobouk. Zelený myslivecký klobouk. Pfleg. Kulatý slovanský klobouk opíral se mu o levé ucho. Kun. Mohs získat snadno klobouk admirála státi se admirálem. Mach. [Řím] zdráhá se uděliti mu klobouk kardinálský hodnost kardinálskou. Mach. Arch. Ti officiálové chodí pod kloboukem a umějí leccos latině blektati nosí klobouk značící universitní hodnost. Win. O nepodajnou řečtinu a latinu rozbily se hrdé naděje v doktorský klobouk. Čech. [Důstojníci měli] černé klobouky třírohé, zlatem premované. Jir. Na hlavě měl dvourohý klobouk, jako loď. Klicp. Starý soused v klobouku na tři facky. Jir. Nerozumím modnímu střihu, mívám na sobě pomačkanou náprsenku, na kraji roztřepané manšety, klobouk na čtyři facky. Klost. [Ve Švédsku po smrti Karla XII.] usilovala šlechtická strana bojovná, t. zv. strana klobouků, o odvetu proti Rusku. Bidlo. Arch. Nový šalíř a dva železné klobouky druh přilbic. Jir. Mysl. Na lov nosil se sokol opatřený kuklí či kloboukem. A. Břez. Ustál. spoj. [Hercův výkon] vymáhá prostě úctu. Říká se tomu běžnou frásí: klobouk dolů! Čas. Nebudu se ani rmoutit, dám si klobouk na stranu. Rub. Pro jednu pannu klobouk na stranu netrápiti se a býti vesel. Pořek. Už měl trochu za kloboukem byl podnapilý. Herb. [Tkanička] maje již pod kloboukem, pořád se mezi ně [rozvaděné hosty] pletl v hlavě. Jir. Pod kloboukem mu strašilo mátl se na rozumu. Paleč. [Čtenář tohoto nesmyslu] nesoudil by nic jinak, než že brusičovi [oprávci jazyka] straší pod kloboukem nemá všech pět pohromadě. Kos. Však se to na dlouze neutají pod kloboukem neudrží v tajnosti. Obzor. Má vrchního pod kloboukem pro všechny případy zajištěna, v hrsti. Herb. Je to [intelektuálové] materiál velmi různorodý, který je těžko dostati pod jeden klobouk zorganisovati do jedné politické strany. Přít. Lepší hrst jistoty, než klobouk naděje mnoho. Tomsa. Úřad mu spadl jako hruška do klobouka dostalo se mu ho bez vlastního přičinění, náhodou. Herb. Svou duchovní svobodu může si dát za klobouk nic mu není platná. Přít. D věc tvarem podobná klobouku. Klobouk cukru homole. Vysoká čepice na způsob cukrového klobouku. Kram. [U kupce] pod skleněným kloboukem ukryt jest sýr poklopem. Prav. D vrchní část něčeho. Klobouk hutní peci, kovářské výhně. Tech. druh uzávěrky destilačních přístrojů, kapsle, kalota. Horn. železný klobouk oxydované pásmo rudných ložisek. Vin. (při kvašení vína) shluk pevných součástek matolin usazující se na povrchu kapaliny. Bot. část plodnice hub rouškatých. Červený klobouk muchomůrky. Pfleg.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 396
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 396
|