- kobyla, -y f. klisna; pejor. kůň vůbec. Staré kobyle nasypal z koše sena. Rais. Ríša byl blátem zastříkán hůř než drožkářská kobyla. V. Mrš. Jsem ztahán jak šumařská kobyla. Herrm. Ono by to opravdu někdy dopálilo i scíplou kobylu. Mah. I ta kobyla někdy podklesá, ač jí čtyři nohy dala nebesa i nejchytřejší někdy pochybí. Hol. Až kočka vejce snese a kobyle rohy vyrostou nikdy. A. Mar. Kovářova kobyla a ševcova žena chodívají bosy. Pořek. D Nadávka. Když nebyl [Rorejs] dostatečně rozčilen, nadával mírně: Koni, bůvole, hovado, kobylo, prasečí ucho. Herrm. Co já se, kobyla stará, pro tebe nabrečela! Vrba. D druh hry. Chodil po jarmarcích s hrou: „Panna, růže, pták, kobyla, sedlák.“ Jir. D rozličné věci připomínající něčím koně; koza k ochraně mostu n. mlýna proti ledu. Kobyly u mostu voda vzala. Jir. D prsní kost husy, kachny, kobylka. Vyříznou se toliko prsa s kobylou a pověsejí se do komína. Peč. Ryb. druh trojité sítě, praporec, obuzka.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 137
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 137
|