- kolek, -lku m. 1. nalepená známka nebo razítko potvrzující zaplacení poplatku z listiny. Prodej kolků a známek. Nabídl se [pokoutník]‚ že vymůže Bochovi právo chudých; pak že se bude moci soudit bez kolků a poplatků. Staš. Dal jsem mu list křestní, snubní a úmrtní s podpisy na všem a kolky. Mach. Popřával si denně nejlacinějších novin, krejcarových, bez kolku. Herrm. Pan doktor mi řek’, že mi to dá na kolku, že mi nic není! napíše na kolkovanou listinu. Svob. Podání kolku podrobené. D Zříd. razítko vůbec. Přečetl si na pásce [novin] svou adresu, vystřihl z ní známku s kolkem „Praha“. Lier. D Archeol. hřebenový kolek nástroj s vyřezávanými zoubky k otiskování na neolitickou keramiku, t. zv. hřebenovou.
- kolek, -lku m. 2. dial. kolík. Přivázal několik stromků ke kolkům. Kosm. [Běta:] Snad nerostu ke kolku, ale k pacholku. Preis.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 134
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 134
|