- kopec, -pce m. menší hora, vrch. Oba kopce tvořily úzkou úžlabinu. Jir. Stoupali po svahu nahoru a přeběhli po temeni kopce. K. Čap. Kopec — nekopec letělo spřežení mohutnými, dlouhými skoky. Baar. D svah, sklon. Právě jel cizinec s kopce, když ho Ctibor dohonil po svahu dolů. Něm. Na Pavlišov bylo do kopce a všude samý hladký led po svahu vzhůru. Jir. Tuna psal bez nich [linek]‚ ale šlo to do kopce nahoru a s kopce dolů. Prav. V živnosti šlo to s ním s kopce dařilo se mu stále hůř. Šmil. S mámou šlo to také pořád s kopce. Rais. Měl na „berany“ hrubě s kopce neměl je rád. Jir. Vždyť se naše domácí, ba i jiní známí proto na nás dívají s kopce, hrdopyšně, že Márinka všecko vede skromně pohrdlivě. D hromada, kupa. Travačky již měly nažaté vysoké kopce trávy. R. Svob. Na břehu samém je několik kopců černobýlu. Thom. Pod keřem byl mravenčí kopec mraveniště. Erb.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 347
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 347
|