- kopyto, -a n. rohovité zakončení nohy jednokopytníků. U olší vyskytly se stopy koňského kopyta. Jir. Venku zacvakla koňská kopyta. Ner. První čert vystrčil kopyta ven. Rad. Vystupuje [spisovatel] v slavnostní toze velmi naškrobeně, ale čertovo kopyto osobního klepaření prokoukne zpod ní každou chvíli špatná stránka. Šal. V obyčejném životě mnoho s jinými nerozumoval, ale při víně vystrkoval čertovo kopyto ukazoval své špatné vlastnosti. Staš. Zool. rohovitý povlak konečného článku prstů u ssavců kopytnatých vůbec (sudoprstých, lichoprstých, slonů a p.). D obuvnická dřevěná forma na hotovení obuvi. Zkušení ševci říkají, že jsou lidé, u nichž či pro něž, jakmile jednou byli dorostli, kopyto do smrti se nezmění. Ner. Měl [mistr Potůček] pro obuv jednoho každého člena určité kopyto. Jir. Ševče, drž se svého kopyta! hleď si každý svého. Přísl. Matějovskému štěstí ještě jakž takž přeje, dokud se drží svého kopyta. Vrba. Wiener-Morgen-Zeitung naráží celou výstavu na politické kopyto dává jí politický význam. Čas. Francouzi mají všichni jména na jedno kopyto stejného druhu. Herb. Neví-li člověk, kudy kam, začíná obyčejně na staré kopyto po staru. Herrm. D nadávka neobratné osobě, hlupákovi, budižkničemu a p. Holka dobrá, ale přece jen kopyto. Herrm. „Vy kopyta — to víte teprv teď?“ osopil se na ně [mladíky] oslovený. Hál. Spráskla [babka] ruce nad hlavou a pronesla v největší nevoli: „Já jsem jedno turecké kopyto!“ Herrm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 353
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 353
|