- kostra, -y f. soubor všech kostí a chrustavek těla, který je pevným podkladem těla člověka a ostatních obratlovců. Lidé našeho újezda jsou kostry silné a svalů zdatných. Herb. Král vlastní rukou rozryl její [ženy] hrob, leč našel v rakvi bílou kostru jen. Zey. Na dvoře bělá se v ranním slunci koňská kostra. Jir. Byl [muž] hubený na kostru. Kosm. D Expr. o hubeném člověku n. zvířeti. Ukázala na lůžko, na němž odpočívala živá kostra vyhublý člověk. Herb. Dočkal jsem se sice lepší existence, ale „kostrou“ zůstal jsem skoro na vždy. E. Jel. V konírně dvě kostry vychrtlí koně. Herb. D Přen. kmen a větve stromů zbavených listí. Baráčník chodil chvilku pod tmavými kostrami štěpů. Rais. Do plášťů se šedivých kostry stromů choulí. Břez. D konstrukce ze železa, dřeva n. jiného materiálu jakožto pevný podklad něčeho; nejpevnější částky něčeho. Za ponocným šla po zemi záře z jeho svítilny, osvětlujíc kostru z bidel, kteráž z rána odíti se měla v krámskou plachtu. Čap. Ch. Pod celými jesličkami byla dřevěná kostra, upravená z dlouhých latí. Bouš. V středu [hájku] seděl altán, vlastně jenom kostra jeho dřevěná. Baar. Stav. nosná kostra nějaké stavby. El. tech. část stroje objímající a nesoucí pevné vinutí stroje. Hosp. kostra půdy půdní zrnka větší než 2 mm. D Přen. o předmětech nehmotných základní část, článek. K městům královským a dominiím jako nové kostře života společenského přičleňují se i rozličné jiné výkony veřejného práva. Šus. Pro nedostatek místa můžeme podati než chudou kostru přednášky. Čas. Před námi trčela kostra tříaktové veselohry. Herrm. To jest asi obsahová kostra díla. Kar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 459
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 459
|