- kotel, -tle, řidč. -tlu m. větší nádoba, vespod zaobleného tvaru, k vaření n. ohřívání, upevňovaná přímo nad plameny. Na ohništi hořel oheň, nad nímž visel kotel. Jir. Domácí pán měl v kuchyni zazděný kotel měděný. Ritt. Vedl ho [čert Petra] do jedné síně, kde stály tři kotle, pod nimiž hořelo. Něm. Vytahoval [učedník] z kotlu uzenky. Šim. Tam dole [pod vodopádem] vřelo to jako v kotli. Mah. Tech. parní kotel válcovitá nádoba, v níž se vyrábí pára vyššího tlaku než atmosférického; celé zařízení na výrobu páry. D bicí nástroj hudební, tympan. Hudebníci s kotli a troubami. Schulz. Kotly vířily, trouby zvučely. Jir. D Mysl. zvířecí pelech, hlavní část doupěte. Geol. kotel ledovcový kar, březno. D Vulg. zadnice. Tak mi vyliž kotel. Trn.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 495
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 495
|