- kroj, -e m. svérázný šat, oděv vyznačující obyvatele jistého kraje n. příslušníky některých spolků n. tříd. [Na Slovácku] lid ještě má svůj krásný kroj. V. Mrš. Dámy v národních krojích. Kam. Vzácný kyjovský kroj. K. Čap. Dlouholetý Sokol Stýblo [Müller, Růžička atd.] — všichni se objeví v kroji sokolském stejnokroji. Herrm. Což mu blaze ve vojenském kroji! uniformě. Quis. D Kniž. oděv, způsob odívání. Dle kroje, mluvy šlechtic polský byl. Zey. Podle panského kroje nebyl by nikdo tušil jeho původ. Herb. Měšťané [v Uhrách] kroje francouzského užívají. Pal. Ustál. sp. Třetí [muž]‚ dle kroje a stroje panský dráb celým svým zevnějškem. Šmil. Přen. [Jak vábně hledí] štít šedý z révy malebného kroje. Čech. Zast. úprava (o překladu). Selanky v kroji českém. Čel. D móda. Jinoch, vyšňořen dle nejnovějšího kroje. Rub. Jaký kroj, tak se stroj! Přísl. D Zř. střih. Starý Malina neuměl již podle nových krojů přistřihovati. Tyl. Šat její měl panský kroj. Něm. [Nanynka] každé ráda posloužila nějakým vzorcem na zástěru, na kajdu, majíc vždy kroje z brusu nové. Herrm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 281
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 281
|