• lítost, -i f. (nad kým, s kým, o koho, ke komu) soucit, soustrast, útrpnost s někým. Do škytavého pláče se dal z lítosti nad nebožkou ženou i nad osiřelým synáčkem. Rais. Pocítil lítosť s chatrným tvorem. Herb. Strach o ženu zápolil v něm s lítostí o matku. Herb. Uchvácen svou lítostí k ní [tetě]‚ objal jsem ji. Šim. Beze sil klesla jako květ, jejž bez lítosti vítr ulomil. Zey. D zármutek, žal n. stesk pro nebytí n. nedostatek někoho n. něčeho, bolest nad křivdou, ze zklamání, mrzutost. Vyjadřuje [papež] lítost z úmrtí Vitoldova. Goll. Jen s lítostí zpomínala na tu cedulečku, která ji kdysi tak omámila. Herb. Znova na ni šla lítost, že nesmí choditi do školy. Svět. Vidím s lítostí, že přišel jsem pozdě. Vrch. Musím vám k největší své lítosti sdělit, že ho není doma. Čap. Ch. D Náb. kajícnost, podmínka pravého pokání a odpuštění hříchů. Lítost přirozená, nadpřirozená z příčin přirozených, nadpřirozených.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 280 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 280