- lom, -u m. kniž. porušení celistvosti vytvořením trhliny n. odloučením částí od celku; místo, v němž nastává zlomení. Loď hyne ve vln lomu! Slád. V bodech takového lomu, přehranění vlastních sil a schopností, kdy člověk se přerozuje v jiného, pracovány jsou všechny čistě subjektivní básně Nerudovy přelomu. Vrch. Zahlédl, jak od kmene se odštěpila mocná větev, jak se otevřela bílá plocha lomu. Vrba. Min. vlastnost nerostů projevující se odlučností ve směrech, v nichž se nerost nedá štípati podle pravidelných ploch lomných; plocha nerostu, podél níž nastává lom. Lom lasturový, hákovitý, zemitý a p. V mech. technol. úmyslné n. bezděčné porušení souvislosti materiálu (nástroje a p.) vnějšími n. vnitřními silami. Lom kolejnice. D lom, lomy místo, kde se láme kámen. V lomech po stranách cesty zněl buchot kladiv, tlukoucích do zvonivého pískovce. Rais. [Hospoda] stála blízko starého, opuštěného lomu. Jir. D Zř. činnost lámání kamene. [Rychtář Cimburovi:] Máš právo společného lovu v obecních vodách, společného honu a společného lomu v obecních skalách. Baar. D změna n. odchylka od původního směru (dráhy). Kouzlem sálá každý světla lom. Krás. Orlice v těchto místech prováděla náhlý lom svého toku. Vach. Fys. lom světla, zvuku změna směru při průchodu rozhraním dvou různých homogenních prostředí. Hud. patrný, zvl. nevyrovnaný přechod z jednoho rejstříku do druhého u lidských hlasů n. u hudebních nástrojů.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356
|