- mech, -u m. drobná rostlinka tvořící polštářovité shluky a rostoucí na střechách, kamenech, pod lesními stromy i na stromech. [Střechy] se zelenaly sametovým mechem. Jir. [Dlouhá léta] mechem pokryla náhrobek. Kar. Odpočinek pod stinnými větvemi na měkkém mechu. Čech. V mech vlhký lehl pod hučící dub. Zey. Kéž dán mně sluch, bych slyšel růsti mech. Ner. V zimě byla [okna] vysypána pilinami mechem pokrytými. Šmil. Zedníci na mech kroužili studnu kladli zdivo do kruhu a těsnili mechem. Baar. [Stařena] měla na těle šat vyprahlých barev, na srdci již šedivý mech. Ner. Mech na mně naroste do roka, jestli odtud nějak nevyklouznu budu zaostalý, zhrubnu. Herb. D Vulg. o člověku hrubém, nevzdělaném. Znáš přece ten pražský výraz: mech. To [kupec Nemasta] je jeden z „mechů“. Herrm. D Mysl. lýčí, z něhož vyrůstají parohy. Bot. mechy třída mechorostů, Musci. To všecko ta vesnice, mech tam na člověku naroste. Baar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 223
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 223
|