- mez, -e f. úzký pruh neobdělávané půdy mezi dvěma pozemky. Na mezích a lukách vyrazily zelenavě žlutavé stonky trávy. Vach. Na poli v žitě volala křepelka „pojď pod mez“. Staš. Od meze k mezi to je tvrdý chléb! sedlačiti. Preis. Ustál. sp. Řemeslník na dědině, nemá-li několik kousků polí, aby se chodil pást na mez. V. K. Jeř. Oči měly tu dobrou vlastnost — zvlášť pro správce — že se dívaly zároveň na dvě meze šilhaly. Něm. Rektor to sám na sobě pozoroval, že přeoral meze, že Lízince ublížil pustil se daleko, vyšel z míry. Šmil. D (obyč. pl. meze) krajní, konečné body nějaké plochy vůbec, hranice, rozhraní, pomezní čára. Staří Slované v rozepři o meze vydávali svědomí držíce kus drnu čili trávy se zemí nad hlavou. Šaf. Emigranti čeští jeli zvolna tichou nocí směřujíce od rodného města vždy dále až za mez české země. Win. Vlak veze más tedy již přes české vlasti meze. Ner. Práv. mez čára, která rozhraničuje pozemky a tvoří z nich samostatné jednotky právní. Geom. mez stínu vlastního, vrženého. D (obyč. pl. meze) určení, až kam sahá platnost, působnost něčeho, omezení, vymezení. Každý žert má meze. Zey. Otcovská autorita má také své meze. Vach. Co do výloh žádné meze se nekladou vystrojení divadelního představení. Šmil. Vždy se pohyboval v mezích slušnosti. I. Klicp. Šlo se s ústupky až po krajní mez. Štech. Selská zdvořilost někdy nemá mezí. Herb. Vděčnost krále byla bez mezí nesmírná. Zey. Mocným slovem svým nepořádkum meze položil učinil přítrž. Vlč. Fys. mez pružnosti, průtažnosti, pevnosti, přetržení nejvyšší hodnota určitého zjevu. Mat. limita. Mez dolní, horní krajní hodnoty intervalu, v němž se funkce integruje. Let. mez doletu dolet. Voj. mez donosnosti donosnost. Pojišť. věková mez pro starobní důchody.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 706
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 706
|