- milenec, -nce m. muž, který má s ženskou osobou milostný poměr. Večer stávala s milencem u branky. Rais. Švadlenka Peřinková vodí si v neděli milence. Vach. Po velkém boji poddává se dívka svůdným hlasům milencovým a prchá s ním do Petrohradu. Durd. Byli to lidé silní, zdraví, velicí pijanové a milenci Vrba. D milenci milenecký pár, milenec a milenka. Třeba vyslechnouti vinníky, ty od vážné milence, kteří si dávají dostaveníčka v předsíni ložnice císařské. Vrch. Musí to být blaženost rozechvívající, jakou pociťují šťastni milenci v den před svým věčným spojením! Ner. Na měsíci hledal [Ríša] symbol lásky v podobě milenců dvou, jak se objímají a líbají před tváří celého světa! V. Mrš. D Zř. milovník něčeho. Historický essayista Goll, básník a milenec krásy, vzbouzel ji [dobu, kterou líčil] až do nervních záchvěvů ovzduší. Arne N. Milenec čisté dikce básnické [Brizeux] souvisel právě touto stránkou se školou Huga a Gautiera. Vrch.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 203
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 203
|