• milenka, -y f. dívka n. žena, která má s osobou mužskou milostný poměr. S milenkou hoch ve objetí sní o lásce a o štěstí. Vrch. V očích světa budu platit za milenku, kterou si vydržujete. Zey. Přen. Ať žije změna, věrná to milenka nás divadelních umělců. Šmil. D Hypok. laskavé oslovení. [Matka dítěti:] Pojď ke mně, milenko, aby tatínka ruce nebolely — — Rais. „Aby bylo mezi námi již jasno v té otázce, milenko,“ řekl [Mach ženě] vážně. Olb.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 234 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 234