- mluvnice, -e f. část nauky o jazyce obírající se hláskami, tvořením slov a tvarů i jejich syntaktickým významem a větou, gramatika; kniha obsahující gramatiku. D Žert. ústa „Zavři mluvnici!“ mrzutě osápl se Berta, nemoha déle snésti takové řeči. Uh. Inu, řeknu poctivě, mluvnici jsem měl otevřenou žasl jsem. Rais. A co pak o hubičku! Ta mě nezabije a vás nespasí. Utřete si mluvnici! Herrm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 111
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 111
|