- modlitba, -y f. nábožné povznesení mysli k Bohu, namnoze vyjadřované ustálenými slovy. A lidé mní, že poledne; k modlitbě hlavy kloní. Hál. Modli se za něho [císaře Josefa], modlitba vroucího srdce je Bohu milá. Něm. Propuká [žena] v němou modlitbu. Kar. Rtové pohybovali se zlehounka v modlitbě. Šmil. To nedostačí, v odříkání, v bídě a na modlitbách trávit život celý. Vrch. Přen. Zvony odhučely polední svou modlitbu odzvonily k polední modlitbě. A. Mrš. Chrám svatovítský, lunou ozářen, svých oblouků a fiál hustý les na nočním nebi bájně zjevoval a vzhůru rost’, kamenná modlitba, tak vzletu pln, tak svatě, tajemně. Zey. D ustálený text, formule takového povznesení mysli k Bohu. Modlila prý se [matka] vstávajíc lehajíc zvláštní modlitby. Zey. Tuhle jsou modlitby připsané. Hál. Círk. modlitba Páně Otčenáš. D modlitby f. pomn. modlicí kniha. Sestra otevřela své modlitby. Zey. Nevím, jaký zvláštní půvab měly pro mne její [chůviny] roztrhané modlitby s hrubými dřevorytinami. Podl. Ruce měla křečovitě sepjaty kolem modliteb. Baar. D Žert. hrací karty. S ohrnutými rukávy košile zasedali [karbaníci] ke hře. Na stole již ležely „modlitby“. A pak mícháno, snímáno a rozdáváno do večera. Herrm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 361
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 361
|