• modlitebna, -y f. místnost ke konání modlitby, zvl. u nekatolických vyznání shromaždiště k pobožnostem. Klekával okázale před krucifixem ze slonové kosti v domácí modlitebně. Čech. Chrámy starých římských bohů byly rozmetány nebo přeměněny v modlitebny křesťanské. Mach. Nyní mají [evangelíci] svou faru a modlitebnu v Hronově. Jir. Rabbi Meïr sám s ženou v modlitebně zůstal. Vrch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 54 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 54