- mrav, -u m. ustálený, obvyklý způsob jednání, chování. Snad poprvé v životě chtěl se Melandr zpronevěřiti svému mravu, svým zásadám. Herrm. Nespouštěli se starého mravu. Jir. Na Štědrý den se vydal s puškou do pole, jak kázal starý myslivecký mrav. Jir. Národy různých jazyků, mravů a zvyků nepřivedeš pod jeden klobouk. Šmil. Dějiny mravů. D dobré chování, jednání, mravnost. Musí u nás poznat [služka]‚ co to mrav a kázeň. Svět. Nad pokrevenství mrav nám světější. Zey. Jak to roucho, jež mi bedra tíží, odvrhuju lichý mrav a stud. Čech. Člověk přísných mravů. Us. Kněz vytýká neohroženě obecné mravů spuštění. Jir. Chce-li chodit s muzikou, musí si [Boch] přinést vysvědčení mravů na důkaz, že je zachovalý! Staš. D mrav, mravy chování, způsoby vůbec. Byl diplomovaným tanečním mistrem a učitelem jemných mravů! Vach. Mladík slušný a mravů víc tichých. Sab. Mluvila o vrchnosti tak sprostými slovy, že by nikdo od dámy toho druhu tak nízkých mravů nečekal. Herb. Uhladil [Dobrovský] svůj společenský mrav ve způsoby dokonalého gentlemana. J. Vlč. Zasluhujete prémium, odměnu pilnosti a dobrých mravů. Zákr. Po všechen čas svých studií nepřinesl si Josef z mravů „eminenter“. Šmil.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 314
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 314
|