- mrzeti ned. (3. pl. mrzí) (koho) býti někomu nemilý, obtížný, protivný. Daremné řeči ho mrzely a dopalovaly. Svět. Otce velmi mrzelo, že nechcete k nám. Dyk. Žádného stání neměla, vše ji doma mrzelo. Jir. Už mě všichni mrzíte. Lang. Svět mne tak mrzí, že bych nejraději se uvrhl do vody. Svět. Mrzelo ji v horách, nic tu neměla; ani lásky ani vážnosti. Jir. Už ji mrzelo vycházet, kam právě nemusela. Něm. Nemrzelo ho choditi pro vodu až ku potůčku. Dou. Ta řeč tě bude jednou mrzet budeš jí litovat. Neb. Mohlo by tě to jednou mrzet — a pak by už bylo pozdě. Jir. Iron. Mrzelo tě sto dukátů! hloupě jsi je vyhodil. Klicp. D mrzí mě co na koho je mi nemilé, trapné od někoho, nelíbí se mi u někoho. Mne to jen nejvíc na něj mrzí, že počínal si tak vzdorovitě. Stank. On neklel s nimi [sousedy] a to je na něj nejvíc mrzelo. Staš. D mrzeti se býti mrzut, pociťovati, jeviti nespokojenost, nelibost, horšiti se, litovati. Čekal, čekal — a již se počínal mrzeti. Jir. Nevím, mám-li se teď mrzet, či radovat. Šim. Snad byste se nemrzeli? Kdo pak povídá, že je to pravda? Rais. Mrzíte se, že jsem dlouho nepřišel? Chmela. Hrabě zle se mrzel, že odcházím. Vrch. Že se nemrzíte, takové tlachy povídati. Ehrenb. Kdo se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti míti mrzutost. Přísl. D mrzeti se (na koho, nač, nad kým, nad čím, arch. z čeho) horšiti se, hněvati se, zlobiti se na někoho n. na něco. Mrzím se sám na sebe. Čel. Mrzel se na syna, že je stále takovým nekňubou. Vach. Mrzela se na svou neopatrnost. Sab. Mrzela se nad dceřinou zpozdilostí. Něm. Nemálo se mrzel z nemilé příhody. Štulc.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 189
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 189
|